Je to porodní asistentka, která poskytuje odbornou péči v těhotenství, při porodu a po porodu. Pracuje buď samostatně (sama za sebe) nebo společně s dalšími komunitními asistentkami v týmu. Poskytuje péči porodní asistentky v domácím prostředí klientky, na svém pracovišti nebo v centru porodních asistentek. Při této práci často poznává další členy rodiny a její rodinné prostředí.
Můj první kontakt se ženou je nejčastěji po telefonu. Podle jejího přání si dáme první společnou schůzku dříve v těhotenství či později buď na mém pracovišti či u ní doma. Někdy se seznámíme na hodině cvičení pro těhotné či předporodním kurzu, který vedu. Na první společné schůzce mi žena sdělí svou představu o naší spolupráci a já jí řeknu, jakou péči jí mohu nabídnout.
Někdy ženy hledají jen jednorázovou konzultaci, jiné ženy chtějí, abych je provázela celým těhotenstvím. Některé ženy se ozvou až po porodu, chtějí pomoci s kojením, kontrolu porodního poranění, rady ohledně péče o miminko nebo potřebují podpořit.
Jako komunitní porodní asistentka se potkáváš s těhotnými ženami a jejich rodinami po celé těhotenství. Co těhotné ženy v těhotenství nejvíce potřebují?
Těhotné ženy mi často říkají, že potřebují především pohodu a klid. Pak prostě ví, co mají dělat. Věří sobě, svému tělu a miminku. Věří tomu, že žena umí otěhotnět, nosit v bříšku dítě, rodit, kojit a pečovat o něj. Jsme k tomu jako ženy velmi dobře stvořené a je to evolučně dlouho ověřené. Ženy také potřebují pozitivní emoce. To znamená, že si potřebují dovolit dělat to, co jim dělá dobře. V reálu to znamená, že mají ženy zdravě jíst, chodit na procházky v přírodě. Mají jíst to, na co mají chuť, dělat co je baví, dovolit si být samy sebou. Někdy rozmarné, klidné, náladové, někdy více aktivní, někdy trochu lenivé. Prostě jsou v jiném stavu. Dříve se říkalo, že je žena v požehnaném stavu. Moje babička ráda říkala, že nosila děti pod srdcem. Dnes ženy spíše slyší, že jsou gravidní, mají v bříšku plod. Velmi přínosná je komunikace s dítětem – dotyky, slova, myšlenky na dítě. Ženám říkám, když chcete mít zdravé a šťastné dítě, tak v první řadě buďte zdravé a šťastné vy.
Těhotná se připravuje na významnou změnu ve svém životě. Jak ji může podpořit její okolí, partner nebo rodina?
Hlavně svým klidem, pohodou a láskou. Jaký vliv má zpráva, že někdo v rodině čeká miminko, jsem osobně zjistila už čtyřikrát, protože mám tři vnuky a vnučku. Tato vlastní zkušenost s babičkováním mi hodně pomáhá právě v práci komunitní porodní asistentky. Ještě více vidím, jak okolí a rodina může ovlivnit těhotnou ženu a její dítě. A taky vím, že tak jako jsou prvorodičky a vícerodičky, tak jsou i prvobabičky a vícebabičky.
Budoucí maminka potřebuje klidnou a láskyplnou podporu z okolí, od partnera a od rodiny. Velmi dobré pro ni je, že místo v srdci pro ni i její dítě mají i lidé kolem ní. To znamená, že se všichni těší z ženy i na dítě. Neřeší, zda to bude kluk či holka, jaké bude mít jméno, kdy se má přesně narodit. Pro ženu je velmi nepříjemné, když jí někdo říká, že má velké břicho či malé břicho, malé či velké dítě, nepustí ji sednout či jí stále říká, co má a nemá dělat. Někdy je potřeba si o péči a hýčkání umět říci. Pro každou ženu to může znamenat něco jiného, např. společné procházky, masáž nohou, zad, hlazení bříška, společné povídání s dítětem. Partner rozumí její potřebě hnízdit – např. vymalovat byt, dodělat poličku. Muži umí dobře věci technického rázu. I to je pro ženu velmi přínosné. A taky mohou být pro tyto ženy velmi přínosné společné přípravy výbavičky pro dítě s nastávající babičkou či jinou blízkou ženou. Velmi dobře si pamatuji krásné až dojemné chvíle při přípravě a probírání oblečků, když mi maminky mých čtyř vnoučátek dovolily to s nimi společně sdílet.
Jak zapojit partnera nebo další doprovázející osoby v průběhu porodu? A je přítomnost blízkých osob u porodu vždy vhodná a žádoucí?
Přínosný je člověk, kterého zná, má její důvěru a ten člověk je klidný. Žena velmi intenzivně vnímá pohodu či neklid kolem ní. A to ji buď podporuje nebo ruší. Čím méně lidí je kolem ní, tím lépe. Žena potřebuje ticho kolem sebe a mít možnost dělat takový hluk, jaký potřebuje. Nejvíce jí může pomoci člověk, který nic aktivně nedělá, prostě tam jen je. To je pro některé muže těžké. Jsou nastavení stále k nějaké akci. To nicnedělání jim nevyhovuje a svou nevyžádanou aktivitou ženu i celý proces porodu mohou rušit. Také je velmi důležité si o společné přítomnosti promluvit dopředu a dát si možnost vzájemně změnit kdykoliv názor.
Myslím si, že je důležité pro nastávající rodinu, aby otec dítěte byl někde nablízku. Má-li to být přímo v místnosti u ženy či blízko někde za dveřmi, je velmi individuální. Mám zkušenost, že velmi dobrou doprovázející osobou může také být nějaká blízká žena, která má vlastní dobrou porodní zkušenost.
Začala jsi nabízet přednášky pro budoucí babičky a dědečky s názvem Budu babička budu dědeček anebo už jsem. Co tě k tomu vedlo?
Vlastně to byly dva impulsy. Ten první se týkal mé práce. Ženy mi často říkaly, jak je pro ně těžké vysvětlit v rodině, že chtějí některé věci jinak, než jejich matky. Např. vybrat si vzdálenější porodnici, která více vyhovuje jejich představě o porodu. Chtějí samy rozhodovat o způsobu porodu, o nošení dětí v šátku, společně spát s dítětem po porodu v posteli. Také při poporodních návštěvách v rodinách někdy slyším babičky říkat: nechovej to dítě stále, rozmazluješ ho, nech ho křičet, ať mu zesílí plíce, dej mu pořádně napít z lahvičky, ať vidíš, kolik toho vypije, tebe jsem taky nekojila a dobře jsi vyrostla. To je pro maminky krátce po porodu, které si ještě nevěří, velmi nepříjemné a matoucí.
Rozumím tomu, že babičky radí jen to, co samy dříve slyšely a dělaly a teď chtějí matkám svých vnoučat co nejvíce pomoci. Jen tyto babičky nemají dnešní informace. Tak mi přišlo dobré se s nimi potkat a sdělit nové poznatky v těchto oblastech a tak pomoci oběma stranám.
A ten druhý důvod, proč jsi s přednáškami pro prarodiče začala?
Ten druhý impuls přišel v době, kdy má dcera čekala první dítě. Velmi mě bavilo mluvit s ženami, které už babičky byly o tom, jaké to je být babičkou, jak se jim změnil život, jestli se také někdy bály. Sama jsem byla opravdu překvapená, jaké různé pocity jsem zažívala. Velké těšení občas střídaly strachy o oba, bez ohledu na to, zda byl důvod či ne. Vynořovaly se mi vzpomínky na dobu, kdy jsem byla těhotná, rodila a byla po porodu. Nebylo pro mne dobré mluvit o tomto s ženami, které ještě tuto zkušenost neměly. A tak vlastně dozrál nápad na přednášky, kde by babičky a taky dědové dostali nové informace a prostor pro sdílení pocitů a zkušeností.
Jak bys popsala dnešní vztahy mezi ženami v širší rodině? Nacházejí těhotné ženy u svých maminek, tet nebo babiček dostatečnou podporu?
Většinou jsou vztahy dobré a ženy mají dobrou podporu. Mám pocit, že vztahy jsou všeobecně opravdu velké téma. Dlouho jsme je neřešili a teď bychom chtěli, aby se vše rychle zlepšilo. Jenže na to se musí pomalu a je to dlouhý proces.
Ze zkušeností vím, že nastávající maminka potřebuje nějakou ženu ve svém okolí, právě pro to společné sdílení ženských věcí. Někdy je tou ženou vlastní matka, někdy matka jejího partnera, někdy sestra, někdy její babička, někdy její dobrá kamarádka, dula či porodní asistentka. Je třeba dobře hledat a někdy si o podporu taky říci. Těhotným ženám se přirozeně otevírá v této době téma vztah matka a její dítě.
Teď mám dva nové hezké zážitky. Byla jsem pozvaná na předporodní rituály. Na místě se sešlo několik žen s těhotnou ženou včetně matek – nastávajících babiček a několik hodin jsme byly spolu v tomto jen ženském kruhu. Pro těhotné ženy – nastávající maminky bylo důležité, že jsme tam byly kvůli ní a jejímu dítěti a oslavovaly její požehnaný stav. Obě ženy velmi dobře později porodily.
Co tě na tvé práci těší a co bys vzkázala těhotným ženám a jejich rodinám?
Na mé práci mě těší, že mě stále baví. Díky práci komunitní porodní asistentky jsem svobodnější, lépe si organizuji svůj čas, rozhoduji se jako poskytovatel péče sama za sebe, mám více času pro každou ženu. Tím, že ženu a její rodinu a okolí znám, můžeme šít láskyplnou péči jí na míru. Jsem vděčná, že ženy stále chtějí mou službu a péči. Těší mě, že spolupracuji s dalšími porodními asistentkami, jak komunitními, tak i s těmi, které pracují v porodnici, s vstřícnými gynekology, pediatry, fyzioterapeuty a psychology. Baví mě, že hlavně poskytuji informace a ženy se rozhodují samy za sebe a své dítě. Baví mě vidět ten zázrak, co ženy a jejich děti umí.
A co bych vzkázala? Doporučuji jim, ať jsou hlavně v klidu, a dělejte si, co vám dělá dobře. Říkám ženám, že je to velký dar, který nosí pod srdcem. Přesto že je to normální, není to samozřejmé. A doporučuji jim, ať si najdou každý den chvilku, kdy si uvědomí, co vše mají a co vše umí ony i jejich děti a poděkují za vše. A vzkaz pro jejich rodiny? Těšte se a buďte v klidu, je to nádherné, když přijde do rodiny nový človíček.
Kdo je Věra Nováková:
Několik let jsem pracovala hlavně jako porodní asistentka v porodnici a částečně jako komunitní porodní asistentka. Již třetím rokem jsem hlavně komunitní porodní asistentka, která poskytuje péči v těhotenství, doprovázím ženy k porodu v jedné porodnici a navštěvuji ženy po porodu a poskytuji péči a podporu ženám a dětem ještě rok po porodu. Věřím ženám a jejich dětem. Dokonalé není potřeba měnit.
