Tento článek původně vyšel v Essentially MIDIRS, profesním časopise pro porodní asistentky, studenty, osoby poskytující podporu v mateřství a všechny, kteří se zabývají zdravím matky a novorozence. Časopis vychází jedenáctkrát za rok, prosincové a lednové číslo vychází společně.
Důvěra byla dlouho popisována jako klíčová část efektivního a kvalitního vztahu v péči o matku, zejména ve vztahu matka – porodní asistentka. Přínosem vztahu, který se vyvine mezi matkou a porodní asistentkou, je zde vzájemná důvěra (Edwards 2010). V mnoha výzkumech a publikacích pro porodní asistentky byl zkoumán vztah mezi vzájemnou důvěrou a oxytocinem.
Tricia Anderson, ovlivněná výzkumem Kerstin Uvnäs-Moberg, popisuje zpětnou vazbu mezi důvěrou a oxytocinem jako „klidnou a propojenou“ spolupráci. Úlohou porodní asistentky je zlepšit prostředí vzájemné důvěry tak, aby žena mohla „nechat věci plynout“ (Kennedy at al 2010). Důvěra, která se vyvíjí a udržuje ve vztahu porodní asistentky a matky, poskytuje rámec, kde „zkušená porodní asistentka může poskytovat pocit bezpečí, který umožní ženě se bezpečně dostat do změněného stavu vědomí, což usnadňuje porodní proces“ (Anderson 2010). Naopak narušení této důvěry může v okamžiku zničit vztah mezi porodní asistentkou a matkou. To vede k pocitu zrady, což má ničivý dopad na porod. Tím, že je žena úzkostlivá, stresovaná nebo ve střehu, se snižuje množství oxytocinu (Kennedy at al 2010). Michel Odent vyzdvihuje roli oxytocinu a nutnost nechat porod tak nerušený, jak jen je to možné. Vyzdvihuje širokou škálu faktorů spojovaných s oxytocinem, včetně oddanosti a „síly milovat“ (Odent 2001). Publikace pro porodní asistentky uznávají, že vztah založený na důvěře umožňuje uvolňování fyziologického oxytocinu a že tento vztah je zásadní pro dobrou práci porodní asistentky.
Nicméně bychom se měli ptát, co se stane při podání syntetického oxytocinu, a zda to ovlivní důvěru a důvěřivé chování.
Oxytocin byl poprvé uměle vyroben v roce 1955 a v porodnictví se užívá od šedesátých let k vyvolání a urychlení porodu pomocí stimulace děložních stahů (den Hertog a kol. 2001). Ještě zcela nechápeme komplexní úlohu a funkci oxytocinu. Tento hormon (neuropeptid) je produkován hypotalamem a do krve je uvolňován z hypofýzy (může být také periferně uvolňován z vaječníků, varlat, nadledvinek, brzlíku a slinivky). Uvolňování probíhá ve vlnách, což není možné při umělém podávání přesně napodobit. O oxytocinu víme, že má vliv na sociální chování, oddanost a má klíčovou úlohu při narození dítěte a kojení. Oxytocin se uvolňuje při porodu, laktaci, sexu, při nejrůznějších sociálních interakcích a při stresu (Uvnäs-Moberg 2003, MacDonald & MacDonald 2014). V poslední době začaly probíhat výzkumy ohledně množství přirozeně se vyskytujícího oxytocinu a zdá se, že toto množství v plazmě je velice variabilní. Částečně může být příčinou role oxytocinových receptorů, obtížné získání přesného vzorku kvůli uvolňování ve vlnách a také to, že uvolňování oxytocinu je ovlivněno sociálními aspekty výzkumu (Prevost a kol. 2014). Existují také důkazy, že významný je spíš nárůst oxytocinových receptorů než množství oxytocinu a že koncentrace oxytocinu je jen jedna složka komplexního systému (MacDonald & MacDonald 2010). Domníváme se, že vyšší hladina endogenního oxytocinu funguje jako ochranný faktor u žen s vyšším rizikem psychického stresu (Zelkowitz a kol. 2014).
Syntetický oxytocin rutinně podávaný k vyvolání a urychlení porodu funguje ve srovnání s přirozeným oxytocinem odlišně, a ačkoli využíváme jeho působení na mechaniku porodu, jeho vliv na chování a psychiku plně nechápeme. Objevují se výzkumy, které tvrdí, že syntetický oxytocin může mít vliv na dítě, v matčině těle zůstává přítomen i po porodu, a že může mít dlouhodobý dopad, který zatím neznáme (Tsimis 2013, Microbirth 2014, Prevost a kol. 2014). Jedna z tezí, kterou Prevost a kol. (2014) publikovali, říká, že umělý oxytocin používaný při porodu má dlouhodobý efekt a že je urgentně potřeba účinky na psychiku a fyziologii ověřit dalším výzkumem. Musíme se ptát na dlouhodobé důsledky podávání umělého oxytocinu, ale existují nějaké další krátkodobé důsledky, které mohou být vyvozeny z příbuzných vědních oborů?
Behaviorálně psychologické a neuroendokrinologické výzkumy provedené v posledním desetiletí spojují oxytocin s lidskou důvěryhodností a sociálním chováním. Ukazuje se, že oxytocin hraje klíčovou úlohu v nervovém okruhu důvěry a důvěrného chování (Kosfeld a kol. 2013, Baumgartner a kol. 2008, Klackl a kol. 2013) a v oblasti sociálního rozhodování (MacDonald & MacDonald 2010). Oblast neuroekonomiky v rámci neurověd poskytuje nová data, která přispívají k našemu pochopení role oxytocinu v komplexním kontextu sociálního rozhodování v běžném životě. Neuroekonomika používá kombinaci neurovědních nástrojů s ekonomickými experimenty pro vyhodnocení role oxytocinu při rozhodování a jeho vliv na důvěřivé chování. Experimenty zahrnují monetární směnu mezi investory a věřiteli a také důvěru a riziko v ekonomických hrách. Protože jsou tyto hry vhodné k experimentování, kdy udržují reálné funkce a sociální interakce, přinášejí rozsáhlé množství dat. Jádro tohoto výzkumu vedlo k zahájení práce na terapeutickém využití oxytocinu při řešení psychiatrických poruch včetně chybějícího sociálního chování.
Behaviorálně psychologické studie začaly ukazovat, že s uměle podávaným oxytocinem (ve formě nosního spreje) se u účastníků dvojitě slepé randomizované studie nesnížila důvěra po předchozím zjištění, že byla zneužita. Naproti tomu u účastníků, kteří obdrželi placebo, se jejich důvěra snížila: „…ti, kteří obdrželi placebo, reagovali na zpětnou vazbu snížením důvěry ve svém chování, zatímco jedinci s oxytocinem nevykazovali žádnou změnu ve svém chování, i když byli informování, že jejich partner v přibližně 50% případů zneužívá jejich důvěry… Jedinci s oxytocinem potřebovali výrazně méně času, než se rozhodli dát důvěru svému partnerovi. Toto je v souladu se zjištěním, že pro tyto jedince je výrazně jednodušší překonat ztrátu důvěry způsobenou znechucením ze zrazení důvěry.“ (Baumgartner a kol 2008:644) Nejenže umělé podávání oxytocinu ovlivňuje sociální rozhodování a chování, ale navíc toto ovlivnění funguje, aniž by si toho byl jedinec vědom (MacDonald & MacDonald 2010). Závěry výzkumu mají velký vliv na porodnictví a práci porodních asistentek, protože nás nutí se ptát, zda může urychlování oxytocinem způsobit u rodící ženy změny chování.
Skutečně se musíme ptát, zda podávání syntetického oxytocinu rodícím ženám zvyšuje jejich důvěru v poskytovatele péče a zda snižuje jejich schopnost činit plně informované rozhodnutí. Víme, že muži a ženy na oxytocin reagují odlišně (Hoge a kol. 2014, Rilling a kol. 2014). I když z těchto studií, které byly provedeny převážně s účastníky – muži, nemůžeme vyvozovat závěry, nemůžeme ignorovat vztah mezi podáváním oxytocinu a důvěrným chováním. Důvodem je schopnost uměle podaného oxytocinu ovlivňovat rozhodování žen v sociálních situacích během poskytování péče. Některé studie ukazují specifický vliv oxytocinu na zvýšení altruistického chování u žen a potlačení vlastních potřeb ve prospěch ostatních. Tato pozorování naznačují schopnost uměle podávaného oxytocinu přimět ženu podlehnout a rozhodnout se v rozporu s jejím nejlepším zájmem (Scheele 20104). Měli bychom se ptát, zda mají ženy, jimž byl podán syntetický oxytocin, větší sklon podlehnout direktivnímu vedení a nátlaku při poskytování péče. Může kaskáda intervencí s urychlováním oxytocinem díky jeho farmakologickému vlivu přimět ženu nechat se řídit poskytovateli péče? A může být snížená její schopnost zhodnotit následné zásahy? Je důležité se ptát, jak může urychlování oxytocinem ovlivnit u ženy její dřívější přesvědčení a znalosti o porodu a v jakém rozsahu může vyjednávání s poskytovateli péče během porodu změnit ženiny předchozí preference.
Ukazuje se, že důvěrné vztahy vytváří nejlepší podmínky, při kterých si žena může vytvářet optimální množství vlastního oxytocinu. A naopak je otázkou, jak je ovlivněn vztah mezi ženou a jejím poskytovatelem péče z hlediska dosud nezvažovaných následků podání umělého oxytocinu na chování. Důvěryhodnost je základní vlastností etického poskytování péče a profesní bezúhonnosti. Pokud existuje možnost zvýšit ženinu důvěru v poskytovatele péče farmakologickou cestou při urychlování oxytocinem, je z etického hlediska nezbytně nutné toto vyhodnotit.
Mariamni Plested RM, Bsc (Hons), MA (Oxon)
Mariamni je vědkyně zabývající se kvalitativními výzkumy z oblasti porodní asistence. Zaměřuje se zejména na ženin prožitek při porodu a přístup porodní asistence k vysokorizikovým nebo neobvyklým porodním přáním. Dále se ve výzkumech zabývá duchovní stránkou porodu, porodním uměním, kreativitou v porodní asistenci a hermeneutickou fenomenologií. V současnosti tráví svůj čas částečně prací na výzkumných projektech ve Velké Británii a částečně postgraduálním studiem v USA na Marquette University, kde zkoumá význam důvěry pro vztahy při porodní asistenci. Provozuje také „The Navity Studio“ (Centrum zrození – pozn. překl.), kde spolu s rodinami a pracovníky v porodnictví vytváří porodní umění. Píše blog na midwifemariamni.wordpress.com.
