Společné vyjádření UNIPA a ČKPA na článek „Návrat do 19. století. Lékaři rozcupovali Válkovy hrazené návštěvy asistentek u žen po porodu“ ve Zdravotnickém deníku 21. 1. 2026
Aktuality
Společné vyjádření profesních organizací
Česká komora porodních asistentek a Unie porodních asistentek na článek
„Návrat do 19. století. Lékaři rozcupovali Válkovy hrazené návštěvy asistentek
u žen po porodu“
zveřejněném ve Zdravotnickém deníku 21. 1. 2026
Jako profesní organizace jsme byly vyjádřeními některých lékařů v uvedeném článku hluboce zasaženy. Zvolený tón považujeme za nerespektující a dehonestující vůči naší profesi. Taková rétorika bohužel nepřispívá k tolik potřebné spolupráci mezi lékaři a porodními asistentkami, která je pro bezpečí a celkové zdraví matky a dítěte klíčová. Označovat hrazené návštěvy porodních asistentek u žen po porodu za „návrat do 19. století“ není jen nepřesné, ale především nebezpečně zjednodušující. Takové sdělení ignoruje současné poznatky medicíny, zkušenosti vyspělých zdravotnických systémů i reálné potřeby žen v šestinedělí.
Navzdory emocím však chceme reagovat věcně a poukázat na to, že péče označovaná některými kolegy za přežitek minulosti, je v jiných evropských zemích základním standardem péče o ženu a dítě po porodu. Ne proto, že by tamní lékaři rezignovali na svou roli, ale proto, že systém pochopil, že kvalitní péče vzniká spoluprací, nikoli monopolem jedné profese.
Porodní asistentka není alternativou k lékaři ani jeho konkurencí. Je to vysokoškolsky vzdělaná zdravotnická profesionálka s jasně vymezenými kompetencemi, specializovaná na fyziologické těhotenství, porod a poporodní období. Právě v šestinedělí – tedy v době, kdy žena opouští nemocnici a zůstává často bez systematické odborné podpory – má její práce zásadní význam.
Poporodní návštěvy porodních asistentek se zaměřují na oblasti, které lékařská péče z kapacitních i systémových důvodů dlouhodobě pokrývá nedostatečně: hojení porodních poranění, kojení a laktace, psychický stav ženy, včasné rozpoznání poporodní deprese, péči o novorozence a podporu celé rodiny. Jde o cílenou prevenci komplikací, které se při zanedbání často mění v akutní zdravotní problémy – s vyššími náklady pro systém i vyšší zátěží pro ženy.
Rády bychom zároveň zdůraznily zásadní skutečnost, která v článku zcela zaniká. Možnost poporodní péče porodní asistentky u ženy doma existovala i v minulých letech. Nejedná se o nový koncept. Problémem však bylo, že ženy k této péči neměly reálný a srozumitelný přístup a to zejména pro obtížný přístup k žádánkám. Současná změna nepředstavuje “návrat”, ale snahu zajistit ženám skutečně funkční možnost využít péči, která je již dlouhodobě součástí systému.
V našich řadách působí mnoho porodních asistentek – akademiček, které se na univerzitní úrovni podílejí na vzdělávání svých budoucích kolegyň. Proto nás hluboce zasáhlo vyjádření prof. MUDr. Pařízka, CSc., která zpochybňují vzdělanost porodních asistentek a to i přesto, že je sám bývalým garantem studijního programu Porodní asistence na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Pokud by tato kritika byla oprávněná, nešlo by o selhání jednotlivých odbornic, ale o systémové selhání vzdělávání, jehož jsou lékařské a zdravotnické fakulty garanty. Současné porodní asistentky přitom absolvují státem akreditované vysokoškolské vzdělání s klinickou praxí a povinností celoživotního vzdělávání, které je nastaveno dle požadavků Evropské unie.
Za odborně neudržitelné a pro rodiče matoucí považujeme rovněž tvrzení paní MUDr. Šebkové, že se porodní asistentka „…nesmí dotknout novorozence“. Kompetence porodní asistentky jsou jasně definovány ve Vyhlášce MZ č. 55/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Porodní asistentka podporuje a edukuje ženu v péči o novorozence. Pokud by se novorozence nesměla dotknout, nemohla by splnit svou další zákonnou povinnost: včas rozpoznat odchylky od normy a doporučit návštěvu pediatra.
Skutečným návratem do minulosti by bylo udržování systému, který ženy po porodu nechává bez podpory, bagatelizuje jejich potíže a považuje šestinedělí za období v životě ženy, které nevyžaduje péči odborníků.
Kritika nového opatření často vychází spíše ze strachu ze změny než z reálných dat. Odpůrci často ignorují mezinárodní zkušenosti a zaměňují kontrolu nad systémem za bezpečnost žen. Podle WHO je však kontinuální péče v komunitě (místo čistě institucionálního modelu) cestou k lepším zdravotním výsledkům i vyšší spokojenosti žen a jejich rodin.
Profesní organizace si plně uvědomují, že změny v systému nejsou jednoduché. Proto dlouhodobě podporují porodní asistentky jak v terénu, tak v nemocnicích. Mentoring či supervize a jasná pravidla celoživotního vzdělávání, které by pomohly podpořit kvalitu poskytované péče, byly i součástí Koncepce porodní asistence, která však nebyla doposud přijata.
Odmítáme rétoriku strachu a kompetenčních bojů. Naším cílem není nahrazovat lékařskou péči, ale doplnit ji tam, kde v českém systému chybí. Péče ve vlastním sociálním prostředí není krokem zpět, ale racionálním, bezpečným a moderním rozšířením systému. Debata o roli porodních asistentek by měla být vedena na základě dat, zkušeností a respektu k potřebám žen. Protože právě ony by měly stát v centru celého systému adekvátně nastavené interdisciplinární péče.
Česká komora porodních asistentek
Unie porodních asistentek