Dr. Michel Odent, MD, již několik desítek let svým působením ovlivňuje výzkum v oblasti porodu a historii porodní péče. Působil jako lékař na porodnickém oddělení nemocnice v Pithiviers ve Francii a podílel se na jeho rozvoji (1962―1985). Pod jeho vedením zde ve spolupráci se šesti porodními asistentkami ročně proběhlo přibližně tisíc porodů, které se těšily skvělým statistickým výsledkům a nízké míře intervencí. Odent je všeobecně známý jako porodník, který zavedl porodní bazénky a porodní „pokoje“ ve stylu domácího prostředí. V Anglii později založil Primal Health Research Center. Po ukončení kariéry v porodnici začal působit u domácích porodů. Svůj přístup k porodu prezentuje v předních medicínských časopisech jako The Lancet a v televizních dokumentech, například v dokumentu BBC Znovuzrozený porod (Birth Reborn).
Copyright © 2016 Midwifery Today, Inc. Všechna práva vyhrazena. Zveřejněno se souhlasem Midwifery Today Issue 118, LÉTO 2016. https://midwiferytoday.com/mt-articles/midwifery-tomorrow/ / PH + 1 541 344 7438
Při hledání odpovědi na otázku, jakou budoucnost má porodní asistence, musíme vzít v úvahu dva možné scénáře.
Podle prvního scénáře se dostaneme do stádia, kdy budou takřka všechny ženy po celém světě rodit děti a placenty pomocí infuze se syntetickým oxytocinem (a dalších látek farmakologické podpory) nebo císařským řezem. Je jasné, že v takovém případě přestaneme porodní asistentky potřebovat. Porodní proces budou regulovat techničtí specialisté podle předepsaných postupů (Odent 2015).
Možný je ale i jiný scénář. Ten by se mohl prosadit díky vlivu moderní fyziologie 21. století, otřásl by tisíciletími kulturního podmiňování a zásadně by změnil paradigma porodu.
Doposud byl základem našeho kulturního podmínění předpoklad, že žena nedisponuje schopností porodit sama, bez nějaké formy kulturní pomoci. Dokladem takového zneschopňování je běžně užívaný slovník, který zdůrazňuje aktivní roli nikoli matky a dítěte, dvou nezbytných aktérů porodu, ale jiné osoby. Klíčovými slovy v našem slovníku bývá pomáhat, doprovázet, kontrolovat, podporovat, koučovat (u skupin propagujících přirozený porod), vést porod (v lékařských kruzích) atd.
Pokud se prosadí druhý scénář, porod budeme chápat jako mimovolní proces, který musí být „chráněn“ před všemi možnými rušivými faktory, zejména těmi, které zvyšují hladinu adrenalinu anebo stimulují činnost neokortexu. Mezi ně patří verbální komunikace, vystavení ostrému světlu či obecně situace vyžadující soustředěnou pozornost.
Je-li tedy klíčovým slovem „ochrana“ (proti rušivým faktorům), snadno identifikujeme klíčové kompetence, kterými by měla disponovat porodní asistentka:
Schopnost mlčet a obejít se bez verbální komunikace. Po několika tisících let socializace porodu k tomu bude potřeba speciální výcvik. Délka a intenzita výcviku bude záviset na kulturních faktorech. Například v takové Itálii (vzhledem k nutkání Italů si povídat) bude výcvik intenzivnější a delší než ve Skandinávii.
Schopnost splynout s daným prostředím a nevyčnívat. I toto budou moci porodní asistentky moci trénovat, ať už pomocí speciálního výcviku, připodobňování či nejrůznějších modelových situací.
Je-li v tomto scénáři klíčovým slovem ochrana (proti rušivým faktorům), snadno identifikujeme klíčové kompetence, kterými by měla porodní asistentka disponovat.
Již dříve jsem zmínil, co jsem zjistil z chování koček během domácího porodu (Odent 1992). Také jsem upozornil na zásadní průlom u Freuda v jeho porozumění lidské přirozenosti poté, co při sezeních upustil od autoritářské hypnózy a začal sedět v koutě místnosti, kde na něj nebylo vidět (Odent 1992).
Schopnost porodní asistentky udržet si vlastní hladinu adrenalinu co nejnižší. Ze sofistikovaných výzkumných metod komunikace mezi mozky dvou jedinců víme, že emocionální stavy spojené se zvýšenou hladinou adrenalinu jsou vysoce nakažlivé. Stoupá-li hladina adrenalinu u porodní asistentky, nepřímo se tím zpomaluje vyplavování oxytocinu u rodící ženy. Mezi základní oblasti vzdělávání porodních asistentek bude tedy patřit regulace vyplavování adrenalinu. Velký důraz bude kladen na nejnovější poznatky o fyziologických reakcích na repetitivní činnosti, jako je například pletení (Odent 1996). Hodiny pletení (v naprostém mlčení) by se mohly stát důležitým kurzem ve studijních plánech oboru porodní asistence.
Schopnost eliminovat – v dnešní elektrické době – dopady umělého modrého světla tak, aby nebránilo produkci melatoninu, klíčového hormonu při porodu. Melatonin totiž spolu s oxytocinem působí na neokortex i na děložní svalstvo.
Zmiňovaná změna paradigmatu s sebou přinese vývoj nových neinvazivních metod, kterými dokážeme odhalit nutnost císařského řezu během probíhajícího porodu dříve, než nastane urgentní stav. V momentě, kdy pochopíme základní potřeby rodících žen a budeme mít lépe zmapované dlouhodobé negativní následky medikace, zjednoduší se strategie práce porodních asistentek a se zaměří na dvě stěžejní oblasti: spontánní vaginální porody a neurgentní císařské řezy při probíhajícím porodu.
V neposlední řadě se dostane do popředí otázka ohledně výběru studentek porodní asistence: Jak poznáme, že je uchazečka mírné povahy a zvládne zastávat mateřskou roli porodní báby?
Zdroje:
Přeložila Marie Hintnausová
Časopis Midwifery Today je původně vydáván v angličtině. Midwifery Today, Inc. nezodpovídá za překlady do jiných jazyků, kromě překladů, které jsou zveřejněny na webových stránkách www.midwiferytoday.com. Pro co nejpřesnější obsah doporučujeme vyhledat anglickou verzi článku.
Překlad byl realizován v rámci Projektu Unie porodních asistentek podpořeném v dotačním řízení Úřadu vlády ČR v rámci programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.
