Rozhovor s Magdou Ezrovou, komunitní porodní asistentkou
“Podstatou je důvěra v sebe, ve své schopnosti, ve svou intuici a pak velká pokora k tomu, co nás přesahuje.”
Jako komunitní porodní asistentka se potkáváš s těhotnými ženami a jejich rodinami po celé těhotenství. Co těhotné ženy v těhotenství nejvíce potřebují?
Odbornou péči a respekt ze strany porodní asistentky. Tím myslím sdělování informací o tom, co ji v těhotenství čeká nejen po fyzické a psychické stránce, ale také po té formální – například jakou mají volbu v otázkách vyšetření. Mnoho žen se se svými potížemi nebo nejistotami nemá kam obrátit a tak brouzdají internetem, kde bohužel často dostávají nejen protichůdné informace, ale také informace zkreslené nebo nepravdivé. Kromě informací pak porodní asistentka může ženě nabídnout i konkrétní péči. Může o ni pečovat při pravidelných těhotenských poradnách, být ji doprovodem k porodu a následně ji pomoci či poradit v šestinedělí například co se týče péče o novorozené miminko nebo kojení.
Jaké jsou naopak strachy těhotných žen. Filmy a diskuze na sociálních sítích vykreslují porod jako primárně bolestivou zkušenost. Ptají se ženy, jak jde zvládat bolest?
Bolest je s blížícím se porodem pro většinu těhotných největším strašákem. Nejen díky médiím, kde snad vždy rodící žena křičí a trpí v ukrutných bolestech, mají ženy naprosto zkreslené představy o tom, jak normální porod vypadá. Další důvodem jsou příběhy jejich matek a kamarádek, které často vykreslují porod jako nejhorší zážitek v životě nebo o něm raději nemluví se slovy: „To přežiješ.“ Sdílení zkušeností dělá opravdu hodně. Strach ale mají i ženy, které již rodily a porod pro ně byl nějakým způsobem traumatizující. Každá žena je samozřejmě jiná, každý porod je jiný a mění se i to, jak celý proces vnímá žena. Přesto si myslím, že klasicky vnímaná bolest není běžnou součástí porodu. Naopak – u normálního fyziologického porodu tělo samo vnímání bolesti díky hormonům reguluje. To znamená, že pokud je žena v příjemném a pro ni bezpečném prostředí, v přítmí, nerušená a má okolo sebe podporující osoby, její tělo vyplavuje kromě jiného i endorfiny, takže vnímání bolesti samo reguluje a žena vnímá bolest jako smysluplnou součást porodu.
Kontrakce lze tedy vnímat i jinak než jako nepříjemnou bolest? V jiných jazycích se mluví o porodní práci, o vlnách… Souvisí toto téma s obecným problémem zpracovávání bolesti v naší společnosti?
To je široká otázka, na kterou se dá stěží jednoduše odpovědět. Každá žena totiž vnímá a potřebuje trochu něco jiného. Obecně se ale dá říct, že bolest vzniká ze strachu a napětí. U nás je zvykem bolest kontrolovat. Tuto informaci dostávají dcery od svých matek a také od zdravotníků. Navíc bolest je v naší společnosti něco, co je potřeba potlačit. Vidíme to i na spotřebě léků proti bolesti. Paliativní péče má své výhody.Díky moderní medicíně mnoho lidí nemusí trpět. Jenže bolest u porodu je jiná, produktivní. Jako jediná je totiž fyziologická. A i proto se o ní nedá tak úplně mluvit jako o bolesti. Tím, že kontrakce přichází v určitém časovém rozmezí, se s nimi dá dobře pracovat. Těch přirovnání je mnoho. Mně se například líbí přirovnání k výstupu na horu. Člověk už nemůže, hrozně ho bolí nohy, svaly, ale pokračuje ve výstupu, protože ví, že ho čeká nahoře krásný výhled. Vždy udělá pár kroků, zastaví se, odpočine a pak jde dál. Zase pár kroků, zase odpočinek. Důležité je také vědomí, že žena tímto procesem nejde sama, ale spolu s dítětem, které ji doprovází. Společně se pak potkají na vrcholu.
Co může udělat žena sama už v průběhu těhotenství?
Zvládání bolesti se dá trénovat, existují různé relaxační techniky. Z hlediska psychiky je důležité, aby žena se svým strachem z porodu pracovala. Zásadní je také to, jaké jsou pro porod podmínky, jak je žena vnímá jako bezpečné pro sebe a své dítě. Takže pokud se budeme konkrétně bavit o tom, co si může žena sama zajistit pro to, aby porodila co nejlépe, pak je to určitě výběr doprovázející osoby nebo osob, výběr místa porodu a předporodní příprava, nejlépe s porodní asistentkou, která bude ženě u porodu. Mnoho žen se také začne více zajímat o okolnosti porodu při sepisování porodního přání, které dopředu prodiskutuje se zdravotníky, kteří o ni budou u porodu pečovat. Tehdy si nejvíce ženy uvědomují, co si u porodu přejí nebo naopak nepřejí.
V čem může pomoci porodní asistentka v průběhu porodu?
Porodní asistentka je u porodu nejen odborným dohledem, ale i psychickou a fyzickou podporou ženy. Ví, jak porody probíhají, umí poradit úlevovou polohu, podpořit ženu v nejtěžších chvílích, nebo naopak se stáhnout a čekat a pouze tiše kontrolovat stav ženy a miminka. Podle toho, co je kdy potřeba. Ideálně zná porodní asistentka rodičku již z období těhotenství, ví o jejích obavách a přáních a to celý porodní proces také významně ulehčuje.
Jak zapojit do tohoto úkolu partnera nebo další doprovázející osoby?
Doprovázející osobu (jako komunitní porodní asistentku nebo dulu) si žena vybírá sama podle sympatií. K doprovázející osobě by měla mít pozitivní až důvěrný vztah. Přeci jen porod je velmi intimní záležitost podobná milování. Při porodu je důležité se uvolnit, ztratit do určité míry sebekontrolu, poddat se porodním vlnám, a to nejde před každým člověkem a ještě hůře před lidmi, které vidíme poprvé.
Co se týče otce dítěte, záleží v první řadě na něm, zda si u porodu přeje být. A pak také samozřejmě na ženě, zda si partnera u porodu umí představit. Už v těhotenství je dobré, pokud se žena snaží svému muži přiblížit, co ho čeká. Popisuje mu, co cítí, jak ji miminko kope, v jaké poloze leží miminko v bříšku a podobně. Vezme ho třeba do těhotenské poradny nebo na předporodní kurz, kde se muž dozví, jak se žena při porodu může projevovat, jaké jsou její prožitky a jak jí on sám může pomoci a ulevit třeba masáží, hlazením nebo jen svoji přítomností a podporou.
Pokud vše běží bez komplikací, není nejlepší cestou nezasahovat do porodního procesu? Hormony přece vytváří koktejl, který posiluje porod, ale ulevuje od bolesti?
To je základní doporučení pro práci porodních asistentek. Porodní asistentka sleduje průběh porodu a soustředí se na podporu a rozpoznávání případné blížící se komplikace či odchylky od normálního průběhu porodu. Pokud se totiž porodu nechá přirozený průběh, žena není v procesu rušena a jsou respektovány její potřeby, tělo si porodní průběh reguluje samo a kromě hormonů, které jsou zodpovědné za kontrakce, vyplavuje zároveň i hormony, které vnímání bolesti tlumí. Je to v podstatě celkem jednoduchý, ale přitom dokonale promyšlený biologický proces – dítě i tělo ženy pracují v symbióze. Organismus ženy ví, jaké má vylučovat hormony v tu kterou chvíli porodu a dítě, které při porodu hraje velmi aktivní roli, na tento přirozený proces reaguje. Miminko musí přesně vědět, kdy má udělat jaký pohyb, aby těsným pánevním prostorem prošlo. Proto potřebuje určité podmínky, protože funguje na bázi řekněme instinktivní. Pokud se ale situace nevyvíjí tak, jak předpokládá, nebo potřebuje, je zmatené a jeho reakce můžou být až v rozporu s porodním procesem. Žena a dítě přestávají být ve zmiňované symbióze. A tato situace může nastat, pokud do porodu zasahujeme, urychlujeme ho nebo s ním jinak manipulujeme. Každý zásah do porodu by měl být opravdu zvážen a zdravotníci by v tu chvíli měli přesně vědět, proč je potřeba a co vše se po zásahu může stát.
Kdy ženy vnímají porod jako posilující zkušenost?
Když samy vědomě porodí své dítě. To neznamená, že jsou u porodu zcela samy, ale že doprovázející osoby na sebe nepřebírají porodní proces, ale naopak nechávají ho v rukou ženy a jsou jí pouze k dispozici (asistují ji) pokud to je potřeba. Někdy se samozřejmě může stát, že porod skončí císařským řezem. Ale i ten může být pro ženu posilující zkušeností. Záleží hlavně na tom, jak proběhne, jestli je ženě hned na operačním sále umožněný bonding s miminkem, jestli dítě může mít hned na pokoji u sebe za přítomnosti třeba manžela nebo jiné doprovázející osoby apod. S každou ženou je vždy potřeba pracovat individuálně a maximálně podpořit nejen její schopnost porodit, ale hlavně také její mateřské schopnosti.
Nedávno ses stala sama matkou. Jak tě tato zkušenost jako porodní asistentku proměnila?
Prohloubila moji důvěru v ženské tělo. U porodu je opravdu nesmírně důležité poslouchat svoji vlastní intuici. Proto se tak těžko zevšeobecňuje. Ale pokud mohu mluvit za sebe, vím, že bolest, kterou jsem u porodu prožila, byla dána mými strachy. I tuším jakými. Ale zatím nemám potřebu se jimi nějak cíleně zabývat. Cítím, že odcházejí se životem. Dnes je velký trend snažit se „vyřešit“ všechny problémy před porodem nebo po něm, porozumět jim. Myslím si, že to není nutné. Prožití jakékoli události bez toho, aniž bychom ji chápaly rozumově, není vždy jednoduché, ale o to hlouběji se nám zapisuje do naší paměti a mění nás. Podstatou je důvěra v sebe, ve své schopnosti, ve svou intuici a pak velká pokora k tomu, co nás přesahuje.
Rozhovor vedla Kateřina Hájková Klíčová, Unie porodních asistentek
