V posledních letech mezi těhotnými ženami i ženami po porodu roste informovanost o možnosti využít péče porodní asistentky. Zvlášť jeji péče v šestinedělí je skloňována velmi silně, protože k ní de facto neexistuje jiná varianta. Žena sice může po porodu při obtížích navštívit svého gynekologa, ale bývá pro ni často problematické se k němu osobně s malým miminkem dostat. S kojením by ji měl radit pediatr nebo dětská sestra, ale i tam může být problém například s časem, který mají lékaři na pacientku v ordinaci vyhrazený. A laktační poradenství není záležitost patnácti minut.
Celou situaci, ve které ženy zůstávají bez řádné péče a nebo rozkročeny mezi více zdravotníků, může vyřešit porodní asistentka, která má ve svých kompetencích jak péči o ženu tak i dítě. Běžně ženy navštěvuje v jejích sociálním prostředí, je školena rozpoznat problémy, které buď umí vyřešit, a nebo ženu odkáže do péče lékaře.
Dlouhodobě ale někteří členové odborné společnosti nebo zástupci pojišťoven proti této zdravotní službě namítají, že není potřeba, a také že není od žen žádána. Proto se porodní asistentky Martina Suchardová a Veronika Hažlinská rozhodly se záštitou Unie porodních asistentek vytvořit dotazník, jehož výsledky zájem žen o péči porodní asistentky po porodu odrážejí. Dotazník vyplnilo na tři tisíce žen a výsledky nejsou překvapivé. Vyplývá z nich sice, že péči porodní asistentky po porodu využilo jen 18% respondentek, ale přes 70% z těch, které ji nevyužily, by si ji využít přály. Nejčastěji jim v tom ale bránilo nejen povědomí o tom, že tato služba existuje, ale také finanční nákladnost, protože služby porodních asistentek nejsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění, nebo porodní asistentku ve svém okolí vůbec nenašly. Laktační poradkyni nebo dulu využilo více než 5 % žen, přičemž některé uvedly, že by ji nevyužily, kdyby měly porodní asistentku.
Více než jednou byla porodní asistentka u 55 % žen, 94 % žen, které mají s péčí porodní asistentky zkušenost, by ji využily i u dalšího těhotenství. O tom, že je péče porodní asistentky proplácená pojišťovnou, vědělo 39 % žen, které její péči využily, ale z nich si přes 70 % žen vůbec nezkoušelo nechat návštěvu porodní asistentky indikovat lékařem, často proto, že věděly, že jejich porodní asistentka nemá smlouvu s pojišťovnou a tak by jim stejně nemohla být služba proplacena. Žen, jejichž porodní asistentka neměla smlouvu, bylo 89 %. 8 % žen, které o indikaci péče žádaly, lékaři odmítli žádanku podepsat.
Vzhledem ke zkušenostem ze zahraničí, například z Německa, kde systémová poporodní péče snížila komplikace žen spojených se šestinedělím a s kojením, stály by jistě tyto data za větší analýzu, která by mohla přinést systémové řešení péče o ženu po porodu.
Mgr. Magdaléna Ezrová
