7.5.2019

Hlavní zásady, jak pomoci na svět porodní asistentce

Sara Wickham

Sara Wickham, MA, BA (Hons), RM působí jako porodní asistentka ve Velké Británii a Spojených Státech. V současné době přednáší o porodní asistenci na Anglia Polytechnic University v Anglii a přispívá jako zástupce Velké Británie do časopisu Midwifery today.

Copyright © 2001 Midwifery Today, Inc. Všechna práva vyhrazena. zveřejněno se souhlasem Midwifery Today Issue 60, ZIMA 2001. www.midwiferytoday.com / PH + 1 541 344 7438


V jedné učebnici pro porodní asistentky píše děkanka britské školy pro porodní asistentky Gail Thomasová, že hlavní zásady, jak se stát porodní asistentkou, by se daly zjednodušit do dvou bodů: Buďte hodné a neupusťte dítě! Když jsem četla tuto kapitolu, moc se mi líbilo její jednoduché shrnutí toho, co by měly porodní asistentky dělat. Stejným způsobem jsem došla k závěru, že je jen několik málo věcí, které jsou potřeba, abychom začínajícím porodním asistentkám umožnili se vzdělávat.

Než se zaměřím na zásady, které považuji za nezbytné, podívejme se na několik důležitých detailů této problematiky. V předchozím odstavci jsem záměrně nepoužila slovo „učit“. Myslím si, že dobré učitelky porodní asistence ve skutečnosti porodní asistentky neučí. Existuje přísloví, že koně můžeš k vodě přivést, ale pít ho nepřinutíš. Ani my nemůžeme někoho učit něčemu, co se sám učit nechce. Výraz „učit někoho“, stejně jako „rodit někoho“, v sobě zahrnuje působení a určitou míru zásluh na dosažení výsledku. Stejně jako porodní asistentka asistující u porodu není ta, která odvádí tvrdou práci při „porodu“, tak také učitel by měl pouze poskytovat podporu. To studentky si zaslouží uznání za množství hodin a energie potřebných k dosažení svých cílů a získání odborné kvalifikace. Podobně jako to dělají dobré porodní asistentky u porodu, můžeme se také my pouze pokusit být zde pro ně, aby mohly splnit své potřeby, nabídnout jim informace, které by jim pomohly při rozhodnutích a podpořit je jak to jde. Nedělat to za ně.

Jsem přesvědčená, že v začátcích musíme porodním asistentkám asistovat podobným způsobem, jakým u porodu asistujeme ženám. Lidé se nejlépe učí příkladem a napodobováním. Pokud máme pocit, že by porodní asistentky měly v budoucnu být zkostnatělé, měly by se snažit ženy ovládat a neměly by být flexibilní, pak bychom je měli i nadále učit stejným zásadám. Pokud však chceme, aby byly budoucí porodní asistentky otevřené, laskavé a podporovaly ženy a jejich volbu, měli bychom tyto vlastnosti vyžadovat od škol, facilitátorů a mentorů. Role facilitátora učení se velmi podobá roli porodní asistentky během porodu. Jakým facilitátorem (porodní asistentkou) se rozhodneme být, pak bude mít vliv na to, jaké znalosti a zkušenosti budeme mladým porodním asistentkám předávat.

Svůj seznam základních dovedností, které by se porodní asistentky měly naučit, můžu zúžit na dvě, které jsou dle mého názoru podstatné:

  • Porodní asistentky se musí naučit kritickému myšlení.
  • Porodní asistentky se musí naučit mít rády své vlastní tělo.

KRITICKÉ MYŠLENÍ

Porodní asistentky se ve dvacátém století v některých zemích – včetně Británie – mnoho let učily biflováním, opisováním z učebnic a byly zkoušeny z toho, jestli si všechna tato „fakta“ pamatují. To by asi bylo v pořádku, kdyby všechny informace v těchto učebnicích byly správné (ať už to znamená cokoli!) a bylo jisté, že se během profesního života porodní asistentky nebudou měnit ani modernizovat. I když se později od mechanického učení upustilo, některé porodní asistentky se učily (a stále učí) od lidí, kteří jim všechno, co potřebují, „řekli“ a očekávali, že tuto formu „pravdy“ budou následovat. Studentky porodní asistence, které pracovaly s mnoha různými mentory, si nemohly vybavit, který z nich jim říkal, aby si pokládaly svorky na pupečník nalevo od zavinovačky, nebo které porodní asistentky je nabádaly, aby hlasitě povzbuzovaly ženy k tlačení a které aby naopak byly potichu nebo jen šeptaly.

Toto je zjevně model, který je nepřijatelný a nefunguje, protože porodní asistentky musí neustále sledovat nejnovější trendy a poznatky, které se v moderní porodní asistenci objevují. I kdyby studentka porodní asistence během svých studií přečetla všechny knihy a články, týkající se tématu, setkala se v praxi s veškerými možnými situacemi a shromáždila množství poznatků ze zkušeností starších porodních asistentek, její znalosti by byly stejně během několika let zastaralé. Dokonce i zkušené porodní asistentky, které žertem říkají, že už se „nic neučí“, protože už vědí, co mají dělat, se stále vzdělávají a denně přispívají do souhrnu vědomostí o porodní asistenci. Po studentkách porodní asistence prostě nemůžeme chtít, aby se naučily všechno předem. Porodní asistentky se musejí vzdělávat a sledovat nové myšlenky a poznatky po celou dobu své praxe.

Porodní asistentky se mohou naučit kritickému myšlení a vzdělávat se samy. Omlouvám se, že neustále používám nějaké analogie, ale vzpomněla jsem si na jedno motto Oxfamu (Oxfordský výbor pro potírání hladomoru): „Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na jeden den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu na celý život.“ Naučte porodní asistentku „fakta“, jak je vy a autoři současných učebnic vnímáte a umožníte jí nějakou dobu provádět praxi omezenou místem působiště a životními postoji. Umožněte jí přemýšlet a hledat informace samostatně a pomůžete jí na cestě k tomu, aby se stala opravdu dobrou porodní asistentkou, takovou, která bude schopná zareagovat na změny a provádět praxi v jakémkoli prostředí a vyhovět potřebám téměř všech žen, se kterými se setká.

Součástí tohoto procesu by mělo být to, že začínajícím porodním asistentkám pomůžeme pochopit vztah mezi různými filozofickými přístupy, pohledy a postoji k sobě samým, k sobě navzájem a ke společnosti obecně. Jednoduše proto, že všechno, co se dostalo do knih, odborných časopisů, myšlení jiných porodních asistentek nebo (možná spíše především) na internet, nutně nemusí být relevantní. Porodní asistentky by měly být schopné vyhodnotit informace, které se k nim dostanou, kriticky zhodnotit jejich zdroj, vztah k jiným informacím a znalostem, které již mají, a zařadit je do filozofického kontextu.

Jakmile porodní asistentka těchto schopností již dosáhne, bude schopná prohlubovat své znalosti a znalosti žen, se kterými pracuje, celý svůj profesní život. Bude schopná rychle získat a vyhodnotit informace týkající se nových situací, se kterými se setká. Nebude nikdy muset vzpomínat, co jí kdysi řekli, a co už dávno zapomněla.

MILOVAT SVÉ TĚLO

Nebude to nic nového, když řeknu, že pro dnešní ženy není lehké naučit se milovat své tělo. Ženy jsou obklopeny fotkami „dokonalých“ těl, která mohou mít snad jen figuríny a několik málo modelek, kterým hraje do karet věk a genetická výbava. Dokonce i vzhled těchto modelek je upravován a vylepšován pomocí počítačových programů! Většina žen těchto dokonalých tvarů těla nikdy nedosáhne a média a společenské postoje je přesvědčují, že by je to mělo trápit. (Osobně mě velice uspokojuje představa, že díky tomu, že se fyzicky podobám Willendorfské Venuši, je i moje postava považována v jisté kultuře za dokonalou – v kontextu evropské paleolitické společnosti!)

Mnoho žen v dnešní době vyrůstá s tím, že jejich tělo funguje mnohem hůře než tělo mužské.  Jsme horší ve sportu, „postižené“ menstruačním cyklem a žijeme v tělech, která jsou považována za odchylky od mužského těla. Sledujeme televizní reklamy na hygienické potřeby, které před společností zakrývají fakt, že máme periodu. (Tyto televizní reklamy často ukazují již zmíněné modelky, které mají dokonalé tělo – které se podobá spíše dospívajícímu chlapci, než jakékoli ženě, kterou znám.)

Kvůli tomu, že čelíme tomuto přístupu k rození dětí, které ve společnosti převažuje, si ženy již v mladém věku začnou myslet, že nejsou schopny děti nosit a porodit bez pomoci nemocnice a rozsáhlých zásahů. Vidí reklamy na umělou kojeneckou výživu, reklamy, které často tvrdí, že mateřské mléko je méně hodnotné a že jejich prsa, která nemají stupnici ukazující přesné množství, kolik mléka dítě vypije, jsou méně užitečné než plastové kojenecké láhve. Pokud je již žena přesvědčena o tom, že její tělo není dokonalé, a pokud se naučila stydět za svou menstruaci, nemá daleko k tomu uvěřit, že je nefunkční stroj, který není dobrý na to mít děti a krmit je.

Jako porodní asistentky pracujeme se ženami a snažíme se některé z těchto formujících názorů usměrňovat na individuální i na obecné úrovni. Porodní asistentky často píší o tom, že je nutné pracovat již s mladými děvčaty na školách, abychom si byli jisti, že tyto postoje budou přijaty pozitivně a vyvážené objektivními informacemi. Porodní asistentky jsou však také ženy a mohou být vystaveny stejným postojům. Mnoho porodních asistentek si již prošlo tím, že musely zpracovat své pocity týkající se jejich vlastního těla a periody, ať už před tím, než měly děti, nebo potom.

Pro začínající porodní asistentky je potřeba uvažovat o této problematice zásadní. Musejí se pohybovat v prostoru, kde své vlastní tělo milují, důvěřují mu a jsou s ním vyrovnané. Neboť jak by mohla porodní asistentka důvěřovat tělu jiné ženy, že je schopné nosit, porodit a nakrmit dítě, kdyby nevěřila svému vlastnímu tělu? Hlavní tajemství rození je ukotveno v tajemství a dokonalosti ženského těla. Pochopení a ztělesnění těchto zásad je podle mého názoru nezbytným předpokladem pro to stát se porodní asistentkou.

Je mi jasné, že existuje mnoho věcí, které porodní asistentka musí znát. Vím také, že je mnoho dovedností, které porodní asistentka musí ovládat. Jsem však přesvědčena, že základní dovednosti porodní asistentky se mohou zjednodušit na to, aby byla hodná a neupustila ničí dítě. Pokud budou schopny budoucí porodní asistentky myslet kriticky a milovat svá těla, existuje naděje v ženy zítřka.

Mentor – člověk, který osobně vede a podporuje někoho, kdo je méně zkušený nebo nový, nejčastěji ve vzdělávání, odborné přípravě nebo v zaměstnání. Mentoři působí jako významní, ale nesoudící přátelé, představují model role a zdroj užitečných informací a rad.

Facilitátor učení – odborník, který usnadňuje studentovi proces učení (pochází z anglického to facilitate = usnadňovat).

Tento článek byl publikován v časopise Midwifery Today č. 60

Časopis Midwifery Today je původně vydáván v angličtině. Midwifery Today, Inc. nezodpovídá za překlady do jiných jazyků, kromě překladů, které jsou zveřejněny na webových stránkách www.midwiferytoday.com. Pro co nejpřesnější obsah doporučujeme vyhledat anglickou verzi článku.


Překlad byl realizován v rámci Projektu Unie porodních asistentek podpořeném v dotačním řízení Úřadu vlády ČR v rámci programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.

Podpořte nás

Podpořte nás
Naši činnost můžete podpořit na transparentním účtu: 2400762783/2010