Co to je kazuistický seminář?

Kazuistický seminář je dobrovolné skupinové a vzájemné sdílení případů z praxe, případně skupinové hledání řešení problematických případů z praxe.

Jedná se tedy o týmovou, domluvenou akci, která má vzdělávací a zpětnovazebný význam.

Účastníci mohou profesně využít zkušenosti a sdílené situace někoho jiného k vlastní sebereflexi a rozšíření kompetencí při řešení ve své každodenní praxi.

Kazuistický seminář je forma vzdělávání, která se vyznačuje především prací s případy z praxe (kazuistika = případová studie).

Případy jsou prezentovány otevřeně skupině a řešeny týmově.

Mezi hlavní výhody kazuistického semináře patří, že rozvíjí dovednosti řešit problémy skupinově a zlepšuje schopnost užití získaných znalostí a zprostředkované zkušenosti v praxi.

Cíle:

• Sdílená individuální praxe
• Skupinový rozvoj
• Vzájemné obohacení
• Náhled
• Prezentující – vyprávím, předkládám svůj příběh či část příběhu, formuluji, co je pro mne důležité, vlastní pocity. Jsem srozumitelný. Chci slyšet další možnosti, hledám zdroje, inspiraci.
• Účastník – slyším zkušenost někoho jiného, mohu na jeho případu rozvinout vlastní postoje, řešení, postupy, poslouchám, vžívám se, rozvíjím a rozšiřuji své možnosti.

Funkce:

Kazuistický seminář slouží k sebereflexi, ke vzdělávání, k ilustraci, jako doložení hypotézy, jako vyslovení hypotézy, otázky, k prezentaci vlastní práce, prostředek k odbornému růstu, k inspiraci…

Zásady kazuistických seminářů:

1. Bezpečí

Protože se jedná o sdílení konkrétních případů z profesionální praxe, je třeba dbát o bezpečí

I.I. Bezpečí klientů, o které se v případu jedná

Případ má být buď anonymizovaný (beze jmen, bydliště a dalších údajů, podle kterých (nebo jejich kombinací) by mohl být ten či ti, o kterých je referováno, rozpoznán/i, tj. identifikováni. Pokud je případ doprovázen videem či fotografiemi, musí mít prezentující k dispozici písemné svolení těch, o které se v případu jedná. I v tomto případě doporučujeme změnit jméno a neuvádět ty osobní údaje, které nejsou k prezentaci případu přímo nezbytné.

I.II. Bezpečí prezentujících účastníků semináře

Protože se jedná o prezentace vlastní profesionální práce, metod, způsobů řešení, postojů a emocí, prezentující jde takříkajíc „ s kůží na trh“, je třeba, aby průběh zaručoval jeho bezpečí a aby seminář sloužil k rozšiřování a hledání možností a zdrojů dobré praxe, nikoliv ke kritice prezentujícího nebo organizace, jejímž je pracovníkem.

Je nezbytné domluvit předem:

• Formát a program – zda se bude jednat o volné zadání sdílení případů (v určitém oboru, profesi), či zda půjde o tématický seminář, tj. zaměřený na případy z určitého tematického okruhu.

Kolik prezentujících případů bude na semináři, jak oslovit účastníky, jak vybrat prezentující/případy, kdy budou a jak dlouhé přestávky apod…

• Facilitátora/ku, moderátora/ku semináře. To má být člověk se zkušeností facilitace, který nezasahuje do prezentace a odborných aspektů diskuse, ale zajišťuje dodržování domluveného programu, hlídá čas, zajišťuje bezpečí účastníků, řídí dynamiku a podporuje kreativitu semináře. Není vhodné, aby to byl jeden z účastníků, již vůbec ne jeden z prezentujících a je nejlepší, pokud je to externista. Není vhodné, aby to byl nadřízený někoho z účastníků z důvodů obav o kontrolní aspekt. Pokud je to někdo z odborníků a kolegů účastníků, měl by být zkušený facilitátor či supervizor, aby „udržel na uzdě“ vlastní postřehy či zaujímání postojů a projevy emocí při prezentacích a diskusi. A aby se vystříhal, byť podvědomého, hodnocení, stranění těm, kteří používají metody a postupy jemu profesně blízké. S facilitátorkou/em by měl organizátor semináře sestavit písemnou dohodu, kde jej zaváže zejména:
  • dodržovat mlčenlivost o skutečnostech, osobách i situacích, o kterých se mluví v průběhu semináře (a to jak vzhledem k ochraně uživatelů služeb, pracovníků poskytujících služby a též všech zúčastněných osob)
  • dodržovat etická a profesionální pravidla facilitace a supervize skupiny či týmu
  • vytvářet prostředí bezpečí, sdílení a podpory v průběhu semináře
  • dodržovat a vymáhat dodržování pravidel pro průběh semináře

Sestavení a prezentace kazuistiky má své ustálené podoby, které se liší podle záměru semináře, většinou i podle oboru/profese účastníků, podle témat kazuistik a také podle účelu semináře.

Pořadatelé semináře mohou s účastníky domluvit předem/oznámit, jakou formu kazuistiky a prezentace očekávají a jak bude seminář probíhat.

Formy a průběh kazuistických seminářů se liší ve škále od „formálních“ prezentací případů na konferencích přes otevřené tématické kazuistické semináře, „bálintovské skupiny“ až po uzavřené semináře ustálené či domluvené skupiny.

• Pravidla průběhu – mezi obvyklá pravidla (podobně jako při supervizi) patří:
  • Jsem na místě včas.
  • Vypnu mobilní telefon.
  • Mluvím za sebe, v „ich formě“.
  • Otevřenost – jsem otevřený a vyjadřuji své nápady, emoce, přináším informace…
  • Podpora prezentujícího a úcta k němu a jeho případu – prezentujícímu vděčím za to, že mohu být účasten na řešení případu, rozšiřuje moje zkušenosti a dává mi příležitost k tomu formulovat nápady a nové způsoby řešení. Nejsem tu proto, abych posuzoval jeho práci, ale protože mám příležitost se k ní připojit či vážit vlastní metody.
  • Respektuji názor a postoj a postup druhých, čas, kdy mluví, neskáču do řeči, vedení facilitátora.
  • Nehodnotím, „neposuzuji“ ve smyslu obecného jazyka a obecných pravd (byl jsi agresivní, dominantní, submisivní, nevýrazný, hodný, zlý…nesmíš…příště musíš, měl bys, to se nemá…).
  • Oceňuji, hledám a poukazuji na pozitivní aspekty prezentovaného případu a jeho řešení. To, co se daří, pozitivní aspekty, jsou nositeli řešení, živí a rozvíjí diskusi. Zatímco chyby a stížnosti jsou nositeli kritiky, uzavírají komunikaci, předjímají trest…
  • Jsem konkrétní, vyjadřuji se k zde a nyní, nezobecňuji, vyjadřuji se ke konkrétní situaci, k případu, nevnáším do diskuse modely, obecná či zobecňující vyjádření – odvádí to pozornost od konkrétní situace.  
  • „Stop“ – jako prezentující mám možnost kdykoli ukončit diskusi o svém případu…
  • Nevynáším, tedy diskrétnost, mlčenlivost. To, co se odehrává na semináři je jedinečné, „intimní“, slouží pro mne jen nyní a tady. Pomlčím o informacích, které na semináři padly a nepoužiji je k referování či hodnocení prezentujícího, lidí, o kterých bylo prezentováno ani o účastnících semináře nebo organizace, jejímž je pracovníkem.

Pomlčím o tom, protože to, co je účelné již padlo na semináři.

Pravidla jsou třeba vždy na začátku každého semináře zdůraznit a případně se zeptat, zda nejsou další pravidla, na kterých se chtějí účastníci domluvit, shodnout.  

Dodržování pravidel má za cíl (a důsledek), že prezentující může být otevřený, autentický, prezentovat jak své úspěchy, tak i otázky nebo selhání a s důvěrou může očekávat respekt a nápady na řešení od účastníků.

2. Aktivita

KS by se měli účastnit dobrovolně, nikoliv na příkaz nadřízeného. Je vhodné, aby se na opakovaných, pravidelných kazuistických seminářích prezentující střídali. Je dobré, aby účastník měl zkušenost s prezentováním nebo aby na ni byl připraven. Zaručuje to partnerskou, rovnocennou pozici „mohu být příště na tvém místě“. „Pasivní pozorovatelé“, posluchači nebo „konzumenti“ nejsou vhodní pro kazuistický seminář profesní nebo tematické skupiny, vnášejí do diskuse odstup, předsudky, zobecnění, posuzování a kritiku stejně jako obdivování nebo preference.

Text zpracovala Terezie Hradilková, facilitátorka Kazuistických seminářů UNIPA.