Kazuistický seminář je dobrovolné skupinové a vzájemné sdílení případů z praxe, případně skupinové hledání řešení problematických případů z praxe.
Jedná se tedy o týmovou, domluvenou akci, která má vzdělávací a zpětnovazebný význam.
Účastníci mohou profesně využít zkušenosti a sdílené situace někoho jiného k vlastní sebereflexi a rozšíření kompetencí při řešení ve své každodenní praxi.
Kazuistický seminář je forma vzdělávání, která se vyznačuje především prací s případy z praxe (kazuistika = případová studie).
Případy jsou prezentovány otevřeně skupině a řešeny týmově.
Mezi hlavní výhody kazuistického semináře patří, že rozvíjí dovednosti řešit problémy skupinově a zlepšuje schopnost užití získaných znalostí a zprostředkované zkušenosti v praxi.
Cíle:
Funkce:
Kazuistický seminář slouží k sebereflexi, ke vzdělávání, k ilustraci, jako doložení hypotézy, jako vyslovení hypotézy, otázky, k prezentaci vlastní práce, prostředek k odbornému růstu, k inspiraci…
Zásady kazuistických seminářů:
1. Bezpečí
Protože se jedná o sdílení konkrétních případů z profesionální praxe, je třeba dbát o bezpečí
I.I. Bezpečí klientů, o které se v případu jedná
Případ má být buď anonymizovaný (beze jmen, bydliště a dalších údajů, podle kterých (nebo jejich kombinací) by mohl být ten či ti, o kterých je referováno, rozpoznán/i, tj. identifikováni. Pokud je případ doprovázen videem či fotografiemi, musí mít prezentující k dispozici písemné svolení těch, o které se v případu jedná. I v tomto případě doporučujeme změnit jméno a neuvádět ty osobní údaje, které nejsou k prezentaci případu přímo nezbytné.
I.II. Bezpečí prezentujících účastníků semináře
Protože se jedná o prezentace vlastní profesionální práce, metod, způsobů řešení, postojů a emocí, prezentující jde takříkajíc „ s kůží na trh“, je třeba, aby průběh zaručoval jeho bezpečí a aby seminář sloužil k rozšiřování a hledání možností a zdrojů dobré praxe, nikoliv ke kritice prezentujícího nebo organizace, jejímž je pracovníkem.
Je nezbytné domluvit předem:
Kolik prezentujících případů bude na semináři, jak oslovit účastníky, jak vybrat prezentující/případy, kdy budou a jak dlouhé přestávky apod…
Sestavení a prezentace kazuistiky má své ustálené podoby, které se liší podle záměru semináře, většinou i podle oboru/profese účastníků, podle témat kazuistik a také podle účelu semináře.
Pořadatelé semináře mohou s účastníky domluvit předem/oznámit, jakou formu kazuistiky a prezentace očekávají a jak bude seminář probíhat.
Formy a průběh kazuistických seminářů se liší ve škále od „formálních“ prezentací případů na konferencích přes otevřené tématické kazuistické semináře, „bálintovské skupiny“ až po uzavřené semináře ustálené či domluvené skupiny.
Pomlčím o tom, protože to, co je účelné již padlo na semináři.
Pravidla jsou třeba vždy na začátku každého semináře zdůraznit a případně se zeptat, zda nejsou další pravidla, na kterých se chtějí účastníci domluvit, shodnout.
Dodržování pravidel má za cíl (a důsledek), že prezentující může být otevřený, autentický, prezentovat jak své úspěchy, tak i otázky nebo selhání a s důvěrou může očekávat respekt a nápady na řešení od účastníků.
2. Aktivita
KS by se měli účastnit dobrovolně, nikoliv na příkaz nadřízeného. Je vhodné, aby se na opakovaných, pravidelných kazuistických seminářích prezentující střídali. Je dobré, aby účastník měl zkušenost s prezentováním nebo aby na ni byl připraven. Zaručuje to partnerskou, rovnocennou pozici „mohu být příště na tvém místě“. „Pasivní pozorovatelé“, posluchači nebo „konzumenti“ nejsou vhodní pro kazuistický seminář profesní nebo tematické skupiny, vnášejí do diskuse odstup, předsudky, zobecnění, posuzování a kritiku stejně jako obdivování nebo preference.
Text zpracovala Terezie Hradilková, facilitátorka Kazuistických seminářů UNIPA.